1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval pøíbytek náš od národu do pronárodu. 2 Prvé, než hory stvoøeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek svìta, ano hned od vìkù a až na vìky, ty jsi Bùh silný. 3 Ty pøivodíš èlovìka na to, aby setøín byl, øíkaje: Navraꜜtež se zase, synové lidští. 4 Nebo by tisíc let pøetrval, jest to pøed oèima tvýma jako den vèerejší, a bdìní noèní. 5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitøe pomíjející. 6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mìní se, u veèer pak jsuc podꜜata, usychá. 7 Ale my hyneme od hnìvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zdìšeni. 8 Nebo jsi položil nepravosti naše pøed sebe, a tajnosti naše na svìtlo oblíèeje svého. 9 Proèež všickni dnové naši v náhle pøebíhají pro tvé rozhnìvání; k skonèení let svých docházíme jako øeè. 10 Všech dnù let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnìjšího pøirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnìjšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožꜜ ihned rychle zaletíme. 11 Ale kdo jest, ješto by znal pøísnost hnìvu tvého, a ostýchal se zùøivosti tvé? 12 Nauèiž nás poèítati dnù našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 13 Navraꜜ se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mìjž lítost nad služebníky svými. 14 Nasyꜜ nás hned v jitøe svým milosrdenstvím, tak abychom prozpìvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 15 Obveseliž nás podlé dnù, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 16 Budiž zøejmé pøi služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá pøi synech jejich. 17 Budiž nám pøítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrï mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrï.