1 Žalm Davidùv, když utíkal pøed Absolonem synem svým. 2 Hospodine, jakꜜ jsou mnozí nepøátelé moji! Mnozí povstávají proti mnì. 3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáꜜ tento žádné pomoci v Bohu. 4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vùkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. 5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah. 6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. 7 Nebuduꜜ se báti mnoha tisícù lidí, kteøíž se vùkol kladou proti mnì. 8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože mùj, kterýž jsi zbil všech nepøátel mých líce, a zuby bezbožníkù zvyrážel. 9 Tvéꜜ, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.