1 A odpovídaje Elifaz Temanský, øekl: 2 Zdaliž Bohu silnému co prospìšný býti mùže èlovìk, když sobì nejmoudøeji poèíná? 3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlòuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své? 4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tì, mstì nad tebou? 5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým. 6 Nebo jsi brával základ od bratøí svých bez pøíèiny, a roucha z nahých jsi svláèel. 7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraòovals chleba. 8 Ale muži boháèi pøál jsi zemì, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní sedìl. 9 Vdovy pak pouštìl jsi prázdné, aèkoli ramena sirotkù potøína byla. 10 A protož obklièuji tì osídla, a dìsí tì strach nenadálý, 11 Aneb tma, abys nevidìl, anobrž rozvodnìní pøikrývá tì. 12 Øíkáš: Zdaž Bùh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvìzd, jak jsou vysoké. 13 Protož pravíš: Jak by vìdìl Bùh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil? 14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází. 15 Šetøíš-liž stezky vìku pøedešlého, kterouž kráèeli lidé marní? 16 Kteøíž vyplénìni jsou pøed èasem, potok vylit jest na základ jejich. 17 Kteøíž øíkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim uèiniti mìl Všemohoucí? 18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými vìcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne). 19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim, 20 Zvlášꜜ když není vyplénìno jmìní naše, ostatky pak jejich sežral oheò. 21 Pøivykejž medle s ním choditi, a pokojnìji se míti, skrze to pøijde tobì všecko dobré. 22 Pøijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož øeèi jeho v srdci svém. 23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdìlán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanù svých, 24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potoèního zlata z Ofir. 25 Nebo bude Všemohoucí nejèistším zlatem tvým, a støíbrem i silou tvou. 26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváøi své, 27 Pokornì modliti se budeš jemu, a vyslyší tì; proèež sliby své plniti budeš. 28 Nebo cožkoli zaèneš, budeꜜ se daøiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude svìtlo. 29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáꜜ jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest oèí ponížených, Bùh spasena uèiní. 30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, èistotou rukou tvých.