1 Bøímì pustého moøe. Jako vichøice na poledne se žene, tak pøijde z pouštì, z zemì hrozné. 2 Vidìní tvrdé jest mi ukázáno. Nešlechetník nešlechetnost páše, a zhoubce hubí. Pøitáhniž Elame, Médský oblehni. Všelikému úpìní jeho pøestati rozkáži. 3 Z té pøíèiny naplnìna jsou bedra má bolestí, úzkosti postihly mne jako úzkosti rodièky; sklíèen jsem, slyše to, strnul jsem, vida to. 4 Zkormoutilo se srdce mé, hrùza pøedìsila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach. 5 Pøistroj na stùl, nechꜜ stráž drží strážný, jez, pí. Vstaòte knížata, mažte pavézy. 6 Nebo tak øekl ke mnì Pán: Jdi, postav strážného, kterýž by to, což uhlédá, oznámil. 7 I vidìl vozy, a dvìma øady jízdu, vozy, kteréž oslové, a vozy, kteréž velbloudové táhli; šetøil zajisté pilnì s velikou bedlivostí. 8 A volal jako lev: Jáꜜ, Pane mùj, stojím na stráži ustaviènì ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každièkou noc. 9 (A aj, v tom pøijeli na vozích muži a dvìma øady jízda.) Zvolal tedy a øekl: Padl, padl Babylon, a všecky rytiny bohù jeho o zem roztøískány. 10 Méꜜ jest humno, a obilé humna mého. Což jsem slyšel od Hospodina zástupù, Boha Izraelského, oznámil jsem vám. 11 Bøímì Dumy. Slyším hlas z Seir: Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci? 12 Øekl strážný: Pøišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraꜜte se, pøiïte. 13 Bøímì na Arabii. Po lesích v Arabii nocleh mívati budete, ó pocestní Dedanských. 14 Obyvatelé zemì Tema nechaꜜ vynesou vody vstøíc žíznivému; s chlebem jeho nechaꜜ vyjdou proti utíkajícímu. 15 Nebo pøed meèem utíkati budou, pøed meèem vytaženým, pøed luèištìm nataženým, pøed tìžkostí boje. 16 Tak zajisté øekl Pán ke mnì: Že po roce, jakýž jest rok nájemníka, pøestane všecka sláva Cedar, 17 A pozùstalý poèet støelcù udatných synù Cedar zmenšen bude; nebo Hospodin Bùh Izraelský to mluvil.