1 Pøièinì k ústùm svým troubu, rci: Aj, letí jako orlice na dùm Hospodinùv, proto že pøestoupili smlouvu mou, a proti zákonu mému pøevrácenì èinili. 2 Budouꜜ sic volati: Bože mùj, znáꜜ tebe Izrael, 3 Ale opustilꜜ jest Izrael dobré, nepøítel jej stihati bude. 4 Oniꜜ ustanovují krále, ale beze mne; knížata vyzdvihují, k nimž já se neznám; z støíbra i z zlata svého èiní sobì modly k svému zkažení. 5 Opustíꜜ je tele tvé, ó Samaøí, když se zažhne prchlivost má na nì. Až dokudž nebudou moci ostøíhati nevinnosti? 6 Však i ono jest od Izraele, øemeslník je udìlal, a neníꜜ Bohem; nebo drtiny budou z toho telete Samaøského. 7 Ponìvadž vìtru rozsívají, takéꜜ vichøici žíti budou; ani stébla žádného míti nebudou; úroda nevydá mouky, a by pak i vydala, cizozemci to sehltí. 8 Sehlcen bude Izrael, tudíž budou mezi pohany jako nádoba, v níž není žádné líbosti. 9 Proto že se oni utíkají k Assurovi, oslu divokému, kterýž jest toliko sám svùj, a že Efraim sobì najímá milovníky, 10 A že posílali dary mezi pohany: protož tudíž je zberu i já, anobrž jižꜜ jsou okusili nìèeho pro bøímì krále knížat. 11 Nebo vzdìlal Efraim mnoho oltáøù k høešení, máꜜ oltáøe k høešení. 12 Vypsal jsem jemu znamenité vìci v zákonì svém, ale neváží sobì rovnì jako cizí vìci. 13 Z obìtí darù mých obìtují maso a jedí, Hospodin neoblibuje jich. Jižꜜ zpomene na nepravost jejich, a vyhledávati bude høíchy jejich, že se oni do Egypta navracují, 14 A že se zapomenul Izrael na Uèinitele svého, a nastavìl chrámù, a Juda vzdìlal mnoho mìst hrazených. Protož pošli oheò na mìsta jeho, a zžíøe paláce jeho.