1 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvoøenin Faraonùv, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteøíž ho tam dovedli. 2 Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šꜜastnì vedlo, a bydlil v domì pána svého toho Egyptského. 3 A vidìl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což èinil, Hospodin k prospìchu pøivedl v rukou jeho. 4 Tedy nalezl Jozef milost pøed oèima jeho, a sloužil mu. I pøedstavil ho domu svému, a všecko, což mìl, dal v ruku jeho. 5 A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což mìl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech vìcech, kteréž mìl doma i na poli. 6 Všech tedy vìcí, kteréž mìl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o èem, tak jako on, vìdìl, jediné o chlebì, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezøení. 7 I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho oèima svýma na Jozefa, a øekla: Spi se mnou. 8 Kterýžto odpíraje, øekl ženì pána svého: Aj, pán mùj neví tak jako já, co jest v domì, a všecko, což má, dal v ruce mé. 9 Není žádného pøednìjšího nade mne v domì tomto, aniž co vyòal z správy mé, kromì tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy uèinil takovou nešlechetnost, a høešil i proti Bohu? 10 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní. 11 Tedy dne jednoho, když pøišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domì, 12 Chytila jej ona za roucho jeho, økuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven. 13 A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vybìhl ven, 14 Svolala domácí své, a øekla k nim takto: Pohleïte, pøivedl nám muže Hebrejského, kterýž by mìl posmìch z nás; nebo pøišel ke mnì, aby ležel se mnou; i køièela jsem hlasem velikým. 15 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a køièela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven. 16 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až pøišel pán jeho do domu svého. 17 K nìmuž mluvila v tato slova, økuci: Pøišel ke mnì služebník ten Hebrejský, kteréhožs pøivedl nám, aby mi lehkost uèinil. 18 A když jsem hlasu svého pozdvihla a køièela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven. 19 I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravìci: Tak mi uèinil služebník tvùj, rozhnìval se velmi. 20 Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do vìže žaláøné, v to místo, kdež vìzòové královští sedìli; i byl tam v žaláøi. 21 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k nìmu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaøe nad žaláøem. 22 I dal vládaø žaláøe v moc Jozefovi všecky vìznì, kteøíž byli v vìži žaláøné; a cožkoli tam èiniti mìli, on to spravoval. 23 Aniž vládaø žaláøe k èemu dohlídal, což jemu svìøil; proto že Hospodin byl s ním, a což on èinil, Hospodin tomu prospìch dával.