1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, økoucí: 2 Vstaò, jdi do Ninive mìsta toho velikého, a kaž proti nìmu to, což já porouèím tobì. 3 Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive mìsto velmi veliké, cesty tøí dnù.) 4 A jakž poèal byl Jonáš jíti po mìstì cestou dne jednoho a volati, pravì: Po ètyøidcíti dnech Ninive vyvráceno bude, 5 Tedy uvìøili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše pùst, oblékli se v žínì, od nejvìtšího z nich až do nejmenšího z nich. 6 Nebo jakž došla ta øeè krále Ninivitského, vstav s trùnu svého, složil s sebe odìv svùj, a pøiodìv se žíní, sedìl v popele. 7 A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých, takto øka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte nièeho, nepaste se, ani vody nepíte. 8 Ale pøiodìjte se žínìmi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlivì, a odvraꜜ se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou jeho. 9 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bùh; neodvrátí-li se, pravím, od prchlivosti hnìvu svého, abychom nezahynuli. 10 I vidìl Bùh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a lítost mìl Bùh nad tím zlým, kteréž øekl uèiniti jim. A neuèinil.