1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, øekl: 2 Zdali moudrý vynášeti má umìní povìtrné, aneb naplòovati východním vìtrem bøicho své, 3 Hádaje se slovy neprospìšnými, aneb øeèmi neužiteènými? 4 Anobrž vyprazdòuješ i bázeò Boží, a modliteb k Bohu èiniti se zbraòuješ. 5 Osvìdèujíꜜ zajisté nepravost tvou ústa tvá, aè jsi koli sobì zvolil jazyk chytrých. 6 Potupují tì ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svìdèí proti tobì. 7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován? 8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost? 9 Co víš, èehož bychom nevìdìli? Èemu rozumíš, aby toho pøi nás nebylo? 10 I šedivýꜜ i staøec mezi námi jest, ano i starší vìkem než otec tvùj. 11 Zdali malá jsou tobì potìšování Boha silného, èili nìco je zastìòuje tobì? 12 Tak-liž tì jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oèi tvé, 13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšnì, a vypouštìti z úst svých ty øeèi? 14 Nebo což jest èlovìk, aby se mohl oèistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy? 15 An pøi svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou èistá pøed oèima jeho, 16 Nadto ohavný a neužiteèný èlovìk, kterýž pije nepravost jako vodu. 17 Já oznámím tobì, poslyš mne; to zajisté, což jsem vidìl, vypravovati budu, 18 Což moudøí vynesli a nezatajili, slýchavše od pøedkù svých. 19 Jimž samým dána byla zemì, aniž pøejíti mohl cizí prostøedkem jejich. 20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá pøed ukrutníkem. 21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v èas pokoje zhoubce pøipadne na nìj. 22 Nevìøí, by se mìl navrátiti z temností, ustaviènì oèekávaje na sebe meèe. 23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítì, že pro nìj nastrojen jest den temností. 24 Dìsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti nìmu, jako král s vojskem sšikovaným. 25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se. 26 Útok uèinil na nìj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítù svých. 27 Nebo pøiodíl tváø svou tukem svým, tak že se mu nadìlalo faldù na slabinách. 28 A bydlil v mìstech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla. 29 Avšak nezbohatneꜜ, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíøí na zemi dokonalost takových. 30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. 31 Ale nevìøí, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude smìna jeho. 32 Pøed èasem svým vyꜜat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. 33 Zmaøí, jako vinný kmen nezralý hrozen svùj, a svrže kvìt svùj jako oliva. 34 Nebo shromáždìní pokrytce spustne, a oheò spálí stany oslepených dary. 35 Kteøížto když poèali ssužování, a porodili nepravost, hned bøicho jejich strojí jinou lest.