1 Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oèi jeho, tak že nevidìl, povolal Ezau syna svého staršího, a øekl jemu: Synu mùj. Kterýžto odpovìdìl: Aj, teï jsem. 2 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své. 3 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svùj a luèištì své, a vyjda do pole, ulov mi zvìøinu. 4 A pøistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a pøines mi, a budu jísti, aꜜby požehnala duše má, prvé než umru. 5 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvìøinu a pøinesl. 6 Tedy øekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvùj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil: 7 Pøines mi nìco z lovu, a pøistroj mi krmì chutné, abych jedl, a požehnámꜜ pøed Hospodinem, prvé než umru. 8 Nyní tedy, synu mùj, poslechni hlasu mého v tom, což já pøikazuji tobì. 9 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych pøistrojila z nich krmì chutné otci tvému, jakž on rád jídá. 10 A pøineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobì, prvé než umøe. 11 I øekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr mùj jest èlovìk chlupatý, a já jsem èlovìk hladký. 12 Jestliže omaká mne otec mùj, tedy zùstanu u nìho za podvodného; a tak uvedu na sebe zloøeèenství, a ne požehnání. 13 Jemužto odpovìdìla matka: Nechꜜ jest na mne zloøeèenství tvé, synu mùj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, pøines mi. 14 Tedy odšed, vzal, a pøinesl matce své. I pøipravila matka jeho krmì chutné, jakž otec jeho rád jídal. 15 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž mìla u sebe v domì, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího. 16 A kožkami kozelèími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho. 17 I dala chléb a krmì chutné, kteréž pøipravila, v ruce Jákoba syna svého. 18 A on pøišed k otci svému, øekl: Otèe mùj! Kterýžto odpovìdìl: Aj, teï jsem. Kdož jsi ty, synu mùj? 19 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau, prvorozený tvùj. Uèinil jsem, jakž jsi mi poruèil. Vstaò, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá. 20 Tedy øekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu mùj. A on dí: Nebo Hospodin Bùh tvùj zpùsobil to, aby mi se pojednou nahodilo. 21 I øekl Izák Jákobovi: Pøistupiž, aꜜ omakám tì, synu mùj, ty-li jsi syn mùj Ezau, èi nejsi. 22 Tedy pøistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i øekl: Hlas jest hlas Jákobùv, ale ruce tyto ruce Ezau. 23 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu. 24 A øekl: Ty-liž jsi pak syn mùj Ezau? Odpovìdìl: Já. 25 I øekl: Podejž mi, aꜜ jím z lovu syna svého, aby tobì požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Pøinesl mu také vína, a on pil. 26 I øekl jemu Izák otec jeho: Pøistupiž nyní, a polib mne, synu mùj. 27 I pøistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vùni roucha jeho, požehnal mu, øka: Pohleï, vùnì syna mého jest jako vùnì pole, jemuž požehnal Hospodin. 28 Dejž tobì Bùh z rosy nebeské, a z tuènosti zemské, i hojnost obilé a vína. 29 Nechažꜜ slouží tobì lidé, a sklánìjí se pøed tebou národové. Budiž pánem bratøí svých, a aꜜ se sklánìjí pøed tebou synové matky tvé. Kdož by zloøeèili tobì, nechꜜ jsou zloøeèení, a kdo by dobroøeèili tobì, požehnaní. 30 A když pøestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho pøišel z lovu svého. 31 A pøipraviv i on krmì chutné, pøinesl otci svému a øekl mu: Nechžꜜ vstane otec mùj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá. 32 I øekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvùj, prvorozený tvùj Ezau. 33 Tedy zhrozil se Izák hrùzou velikou náramnì, a øekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvìøinu, pøinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty pøišel, a požehnal jsem mu, a budeꜜ požehnaným. 34 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkøikl hlasem velikým, a hoøkostí naplnìn jest náramnì, a øekl otci svému: Požehnejž mnì, i mnì také, mùj otèe! 35 Kterýžto øekl: Pøišel bratr tvùj podvodnì a uchvátil požehnání tvé. 36 Tedy øekl: Právìtì nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teï nyní uchvátil požehnání mé. Øekl ještì: Zdali jsi nezachoval i mnì požehnání? 37 Odpovìdìl Izák a øekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratøí jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatøil jsem ho. Což tedy již tobì uèiniti mohu, synu mùj? 38 I øekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otèe mùj? Požehnejž mnì, i mnì také, mùj otèe! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal. 39 Tedy odpovìdìl Izák otec jeho, a øekl k nìmu: Aj, v tuènostech zemì bude bydlení tvé a v rose nebeské s hùry; 40 A v meèi svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale pøijde èas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své. 41 Protož v nenávisti mìl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a øekl v srdci svém: Pøiblížiꜜ se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého. 42 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Proèež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a øekla jemu: Hle, Ezau bratr tvùj tìší se tím, že tì zabije. 43 Protož nyní, synu mùj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran. 44 A pobuï s ním za nìkterý èas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého, 45 A pøestalo rozhnìvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu uèinil. Potom já pošli a vezmu tì odtud. Proè mám zbavena býti obou synù jednoho dne? 46 I øekla Rebeka Izákovi: Stýštì mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer zemì této, k èemu mi život?