1 I mìl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spøíznil se s Achabem. 2 Pøijel pak po letech k Achabovi do Samaøí, a nabil Achab ovcí a volù hojnì pro nìj a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád. 3 Nebo øekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpovìdìl jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvùj, tak lid mùj, a s tebouꜜ budu v tom boji. 4 Øekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo. 5 I shromáždil král Izraelský prorokù svých ètyøi sta mužù, a øekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, èili tak nechati? I øekli: Táhni, nebo dá je Bùh v ruku královu. 6 Tedy øekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali? 7 Odpovìdìl král Izraelský Jozafatovi: Ještìꜜ jest muž jeden, skrze nìhož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemlùv. Ale Jozafat øekl: Nechꜜ tak nemluví král. 8 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, øekl: Pøiveï sem rychle Micheáše syna Jemlova. 9 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský sedìli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Sedìli pak v placu u vrat brány Samaøské, a všickni proroci prorokovali pøed nimi. 10 Kdežto Sedechiáš syn Kenanùv udìlal sobì byl i rohy železné, a øekl: Takto praví Hospodin: Tìmito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš. 11 Tak podobnì všickni proroci prorokovali, økouce: Jeï do Rámot Galád, a šꜜastnìꜜ se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.) 12 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, øka: Aj, øeèi prorokù tìch jednostejné jsou a dobré pøed králem. Medle, buï øeè tvá, jako øeè kterého z nich, a mluv dobré vìci. 13 Jemuž øekl Micheáš: Živꜜ jest Hospodin, že cožkoli vyøkne Bùh mùj, to mluviti budu. 14 A když pøišel k králi, øekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, èili tak nechati? Kterýž øekl: Táhnìte a šꜜastnìꜜ se vám povede, i budou dáni v ruku vaši. 15 Ještì øekl jemu král: I kolikrátž tì mám pøísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu? 16 Protož øekl: Vidìl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýøe; nebo øekl Hospodin: Nemají pána tito, navraꜜ se jeden každý do domu svého v pokoji. 17 I øekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližꜜ jsem neøekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé? 18 Øekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Vidìl jsem Hospodina sedícího na trùnu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho. 19 I øekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné, 20 Tožꜜ vyšel duch, a postaviv se pøed Hospodinem, øekl: Já ho oklamám. Hospodin pak øekl jemu: Jakým zpùsobem? 21 Odpovìdìl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech prorokù jeho. Kterýžto øekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a uèiò tak. 22 Protož aj, jižtì dal Hospodin ducha lživého v ústa prorokù tvých tìchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobì. 23 Tedy pøistoupiv Sedechiáš syn Kenanùv, dal políèek Micheášovi a øekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinùv ode mne, aby mluvil tobì? 24 Odpovìdìl Micheáš: Aj, uzøíš v ten den, když vejdeš do nejtajnìjšího pokoje, abys se skryl. 25 I øekl král Izraelský: Jmìte Micheáše, a doveïte ho k Amonovi hejtmanu mìsta, a k Joasovi synu královu. 26 A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláøe a dávejte mu jísti malièko chleba a malièko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji. 27 Ale Micháš øekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyꜜ nemluvil Hospodin skrze mne. Pøesto øekl: Slyštež to všickni lidé. 28 A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád. 29 I øekl král Izraelský Jozafatovi: Zmìním já se, když pùjdu k bitvì, ale ty oblec se v roucho své. I zmìnil se král Izraelský, a jeli k bitvì. 30 Král pak Syrský pøikázal byl hejtmanùm nad vozy svými, øka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému. 31 I stalo se, když hejtmané nad vozy uzøeli Jozafata, øekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti nìmu, aby bojovali. Tedy zkøikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Bùh od nìho. 32 Nebo uzøevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od nìho. 33 Muž pak støelil z luèištì náhodou, a postøelil krále Izraelského, kdež se pancíø spojuje. Proèež øekl vozkovi: Obraꜜ se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen. 34 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do veèera, i umøel v západ slunce.